5 způsobů, jak zvládnout túru se psem na vodítku
Dalším praktickým tipem je kontrola nastavení souřadnicového systému. Většina středoevropských map pracuje s formátem WGS 84, ale některé starší mapové podklady používají jiné souřadnice. Pokud si nejste jistí, porovnejte zobrazenou polohu se skutečným místem na křižovatce cest. Rozdíl i pár desítek metrů může znamenat, že vás aplikace povede špatným údolím. Uložte si proto vždy alespoň jeden kontrolní bod, který znáte z fyzické mapy.
Největší chyba je kombinace obou typů, kdy si vezmete softshell na pohyb a hardshell jen do batohu „pro jistotu". Většinou pak hardshell nepoužijete, protože ho nechcete převlékat, a nakonec zmoknete. Místo toho se rozhodněte podle konkrétní předpovědi: pokud je riziko srážek vyšší než třicet procent, berte hardshell. Pokud máte rádi lehké balení a jdete jen na kratší procházku, kde se dá seběhnout dolů, softshell bohatě stačí.
Častou chybou je snažit se vyjít proti proudu potoka. Když ho najdete, může vás dovést k civilizaci, ale také do bažin nebo k vodopádu. Naopak rozumné je držet se jakékoli cesty, i když je úzká a zarostlá – lesní cesty a pěšiny vedou k silnici nebo louce, ale ne vždy. Pokud už musíte jít, vybírejte si směr, který jde z kopce, a snažte se dělat si v duchu poznámky. Zanechávejte za sebou stopy – zlomené větve, kameny do šipky – ale neodcházejte z místa, kde jste naposledy věděli, kde jste, bez jasného plánu.
Když se v lese přestanou podobat cesty tomu, co jste si zapamatovali, první impulz bývá zrychlit krok a doufat, že se vše brzy vyjasní. To je přesně ten okamžik, kdy se z malé odbočky stává hodinové bloudění. Zastavte se co nejdříve, ideálně hned, jak si všimnete, že si nejste jistí směrem. Zhluboka se nadechněte a zhodnoťte situaci. Většina ztracených lidí ujde dalších několik kilometrů zbytečně, protože nechtějí přiznat, že už netuší, kde jsou.
Nejprve si najděte volný prostor s výhledem na oblohu. Zkuste si vzpomenout, kudy jste šli, a co jste kolem sebe viděli naposledy předtím, než jste ztratili jistotu. Pokud máte u sebe mobilní telefon s mapou, podívejte se na něj, ale nechoďte při tom. Pokud signál nemáte, vystoupejte na nejbližší vyvýšené místo nebo otevřenou paseku – odtud můžete vidět silnici, polesí, rozhlednu nebo jiný orientační bod. Nechoďte ale dolů do údolí a nepouštějte se do žádných zkratek, které neznáte.
Většina lidí zabloudí, protože přeceňuje svou paměť a podceňuje to, jak rychle se les mění. Po dešti nebo ve větru vypadají známá místa úplně jinak. Když se setmí, přestaňte chodit. V noci je orientace téměř nemožná a zranění jsou mnohem častější. Najděte si suché místo pod stromem, přikryjte se suchým listím nebo větvemi a počkejte na ráno. Pokud máte píšťalku, použijte ji – zvuk se nese lesem dál než lidský hlas.
Základním krokem je porovnat alespoň dvě mapy – klasickou turistickou a jednu s podrobnějším reliéfem. Klasická mapa vás provede po značených cestách, ale často ignoruje drobné odpočívadla, studánky nebo místa s lavičkami. Naopak mapa s vrstevnicemi a stínováním odhalí, kde je prudké stoupání nebo kde se terén svažuje k řece. Právě tato informace rozhoduje o tom, kde si naplánujete přestávku. Typická chyba: vyberete si místo na mapě podle názvu, ale ve skutečnosti je to holá louka bez stínu a s hlubokým údolím, které vás nutí jít zpět.
Začít s túrami se psem neznamená jen vzít vodítko a vyrazit. Pes, který táhne, zastavuje nebo se motá kolem nohou, dokáže udělat z výletu nepříjemnou štreku. Přitom stačí pár týdnů pravidelného tréninku a můžete si užívat klidné procházky i v náročnějším terénu. Klíčem je důslednost, správná technika a trpělivost.
Při túrách se ale setkáte s úzkými stezkami, kořeny a kameny. Pes musí umět jít i za vámi, ne jen vedle vás. Na úzkém místě ho nechte jít před sebou, ale s povolem „vpřed". Pokud se snaží předbíhat, zastavte a přivolejte ho zpět. Důležité je, abyste vy určovali směr a tempo. Když pes začne táhnout, zastavte a otočte se opačným směrem. Tím ho naučíte, že tahání vede k přerušení pohybu, ne k postupu vpřed.
Jak poznat, že jste zabloudili, a co udělat s podložím Klíčové je porovnat podloží s tím, co jste viděli na začátku procházky. Pokud jste vyšli z lesa po asfaltové nebo štěrkové cestě a najednou jdete po mechu, je to jasná změna. Zkuste se vrátit po vlastních stopách – pokud jsou stopy dobře viditelné, jste stále blízko bezpečné trasy. Pokud stopy mizí nebo se kříží, je to varování. Další chybou je spoléhat se na to, že podloží zůstane stejné. Ve skutečnosti se mění každých pár metrů, a to i v lese, který znáte. Proto si všímejte, zda je půda pod vámi suchá, proměNa Bytu nebo vlhká. Vlhká půda v blízkosti potoka nebo bažiny je častým místem, kde lidé ztrácejí směr, protože se snaží obejít mokřinu a zajdou příliš daleko.
If you treasured this article therefore you would like to be given more info pertaining to Https://wiki.ai-ar.Kz/ generously visit our web-site.
