Když chcete rychle proměnit byt, sáhněte po vliesových tapetách
Posuvné dveře vedené po stěně šetří místo, ale jen tehdy, když je celý systém správně navržený. Na rozdíl od kapesních dveří nepotřebují vestavěnou dutinu, takže je lze namontovat i do panelových bytů nebo na příčku ze sádrokartonu. Než začnete vybírat kolejnice, zjistěte si nosnost stěny – těžké dřevěné křídlo s kováním může vážit i desítky kilogramů a běžná příčka to nemusí unést.
Lepidlo nařeďte podle pokynů a nechte nabobtnat. Vliesové tapety nepotřebují speciální lepidlo, ale mělo by být určeno pro těžké tapety. Pomocí válečku natřete lepidlem pouze plochu o šířce jednoho pásu, ne celou stěnu najednou. Pás tapety přiložte k hornímu okraji a nechte přesah asi pět centimetrů. Jemným pohybem od středu ke krajům vytlačte vzduch a přebytečný pás odřízněte ostrým nožem. U stropu a soklů nechte malý přesah a poté ho rekonstrukce koupelny krok za krokemřízněte podle úhlu stěny. Tento postup zamezí viditelným řezům a trhlinám.
If you treasured this article and you also would like to be given more info relating to navštívit stránku i implore you to visit the web-site. Nejčastější chyba spočívá v tom, že se lepidlo nanáší na samotný pás, a pak se tapeta kroutí a lepí se obtížně. Druhou chybou je lepení do koutů s příliš velkým přesahem. Vnitřní rohy nejsou nikdy přesně svislé, proto pás přestřihněte a vždy lepte dva samostatné pruhy, které se mírně překrývají. Vnější hrany a špalety oken vyžadují pečlivé změření a případné zarovnání podél vodováhy. Pokud necháte na stěně zaschnout lepidlo, vliesová tapeta se už neodlepí a musíte ji odstranit celou i s podkladem.
Příprava stěn a lepení bez vzduchových bublin Stěna musí být suchá, čistá a savá. Odstraňte starou tapetu a vrstvy rozpadající se barvy. Mírně savou podklad napenetrujte hloubkovou penetrací, která sjednotí nasákavost a zlepší přilnavost. Nechte penetraci zaschnout podle pokynů na obalu. Pokud jsou ve zdi nerovnosti nebo díry po hmoždinkách, vyplňte je tmelem a po zaschnutí přebruste. Vliesové tapety sice lépe snášejí křivé rohy než papírové, ale velké prohlubně nezakryjí. Vždy pracujte od okna směrem do místnosti a na stěně si vyznačte svislici pomocí vodováhy.
Po nalepení nechte místnost dobře vyschnout – ideálně dva až tři dny – a vyhněte se průvanu. Přímé slunce na čerstvě nalepenou tapetu může způsobit nestejnoměrné zaschnutí a vlny. Vliesové tapety sice dobře snášejí běžné čištění vlhkým hadříkem, ale abrazivní prostředky jim škodí. Pokud si na stěně všimnete bubliny, propíchněte ji jehlou, vytlačte vzduch a přitlačte. Při pečlivé práci a správné přípravě vydrží vliesová tapeta na stěně dlouhá léta bez viditelných vad.
Správné měření rozhoduje o tom, zda montáž vůbec proběhne Základem je změřit světlou šířku otvoru a výšku od podlahy k stropu. K tomu připočtěte přesah křídla – dveře musí při otevření zcela zakrýt otvor a ještě mít rezervu na dorazy. Typická chyba: měříte jen šířku dveří, ale zapomenete na vedení po stěně, které potřebuje prostor nad i pod křídlem. Vždy počítejte s tím, že horní lišta má určitou výšku a křídlo musí mít vůli od podlahy, aby nedrhlo.
Na závěr se vždy vyplatí provést zkoušku těsnosti. Uzavřete odpad a vanu napusťte vodou tak, aby hladina sahala až k přepadu. Nechte ji tak stát alespoň dvě hodiny a sledujte, zda se pod vanou neobjeví voda. Tento test odhalí nejen netěsnost spár, ale i případné špatné usazení sifonu. Často se stává, že voda prosákne až pod vanu a objeví se až ve spodním bytě, což je nejdražší oprava, jakou můžete udělat. Prevence touto zkouškou je přitom otázkou jedné odpoledne a ušetří vám mnoho nepříjemností.
Kvalitní hydroizolace ale neznamená jen nanést stěrku a zapracovat pásky. Důležité je také správné vyschnutí jednotlivých vrstev. Každá vrstva potřebuje minimálně 24 hodin na zaschnutí, v chladnějším nebo vlhčím prostředí ještě déle. Pokud se na vlhký podklad položí dlažba, výsledek se dostaví za několik měsíců – v podobě prasklin a odlupování. Před pokládkou dlažby je dobré provést zkoušku těsnosti. To znamená zalít celou plochu vodou a nechat ji tam několik hodin. Pokud hladina klesne, musí se najít a opravit únik.
Základem je tedy vytvoření souvislé vodotěsné vrstvy v prostoru sprchového koutu, vany a umyvadla. Nejčastěji se používá tekutá lepenka (hydroizolační stěrka), která se nanáší štětcem nebo válečkem. Před aplikací je nutné povrch napenetrovat a nechat důkladně vyschnout. Samotná stěrka se nanáší ve dvou vrstvách, přičemž druhá vrstva se aplikuje kolmo na první. Důležité je dodržet předepsanou tloušťku – obvykle stačí dva milimetry v suchých zónách, ale ve vlhkých místech, jako je sprcha, je lepší vrstvu zesílit.
