Když míč letí po zemi, použijte placírku nebo nárt
Typické chyby u placírky: hráči kopou příliš zeširoka, a míč tak letí mimo. Další častý problém je, že se stojná noha staví příliš blízko nebo daleko od míče, což ovlivňuje výšku střely. U nártu zase hráči často trefují míč prsty, místo nártu, a střela je pak nepřesná nebo míč letí do vzduchu bez razance. Chcete-li to napravit, Rukorma.Ru trénujte pomalé opakování pohybu, kdy si položíte míč na místo a krok za krokem procvičíte dopad nohy na střed míče. Všímejte si, kde se noha dotýká míče: u placírky je to šíje, u nártu oblast mezi kotníkem a prsty.
Jak nacvičit obě techniky a vyhnout se častým chybám Začněte placírkou bez míče. Postavte se, jednu nohu položte vedle sebe a druhou švihněte tak, aby vnitřní strana chodidla směřovala dopředu. Opakujte pomalu, abyste si zapamatovali pohyb. Poté přidejte míč a kopněte ho z místa do zdi. Sledujte, zda míč letí po zemi a rovně. Pokud se zvedá, znamená to, že kopáte špičkou nebo se noha neotáčí dostatečně. U nártu si nejprve natáhněte špičku a zkuste se dotknout nártem vlastní ruky. Pak kopněte míč, ale ne silou, jen na krátkou vzdálenost. Důležité je, abyste při dopadu nohy přenesli váhu na špičku a patu, ne na celé chodidlo.
Dalším tipem je práce nohou. Brankář, který umí hrát nohama, je pro tým obrovskou výhodou. Nacvičte si první dotek, abyste si mohli míč zpracovat na kopačce a hned ho poslat spoluhráči. Když stojíte na brankové čáře a soupeř na vás dotírá, nemusíte vždy jen odkopávat do autu – můžete míč jemně přiťuknout obránci, který si naběhl. Ale pozor, tento způsob vyžaduje jistotu a rychlé rozhodování. Pokud si nejste jistí, raději míč vyhoďte, ale vždy s rozmyslem – do otevřeného prostoru, ne přímo na hlavu soupeře.
Technika, která rozhoduje: jak míč „utáhnout" a kam ho nasměrovat Samotné kopnutí míče je až druhá polovina úspěchu. Důležitější je práce s tělem a náběhová dráha. Při dlouhém nákopu se natahujte do míče, ale nepropínejte koleno příliš prudce. Špičku směřujte dolů a kopněte míč středem nártu, ne špičkou. Pokud chcete, aby míč letěl nízko a rychle, trefte ho spíš pod střed. Pro vysoký oblouk, který padá přesně na hlavu nebo do běhu, udeřte více zespodu a přidejte rotaci. Ta je zásadní – míč s rotací se ve vzduchu chová předvídatelněji a po dopadu se „přilepí" k zemi, což ztěžuje obráncům odehrání.
Druhý častý přešlap je nedostatečná komunikace. Když máte míč v rukou, měli byste jasně pokynout, kam chcete nahrát, a to slovy i gesty. Obránce, který čeká na přihrávku, musí vědět, jestli chcete míč po zemi, nebo na hlavu, a jestli ho má zpracovat, nebo vrátit. Bez této domluvy vznikají zbytečné ztráty a soupeř má snadný brejk. Většina fanoušků vidí jen konečnou přihrávku, ale vy jako brankář musíte myslet o krok dopředu – jakmile míč chytíte, vaše práce nekončí, začíná nová fáze.
Pokud chcete obě techniky zvládnout rychle, trénujte je odděleně. Věnujte deset minut placírce a deset minut nártu, ale ne střídavě po každém kopu. Mozek se učí lépe, když opakuje jeden pohyb v kuse, než když přepíná mezi dvěma odlišnými. Po dvou týdnech přidejte kombinace: placírkou si zpracujte míč a nártem vystřelte. Tím se naučíte plynule přecházet mezi technikami a využijete je v zápase. Pamatujte, že nárt není o síle, ale o správném pohybu nohy. Síla přijde sama, když je technika čistá.
Placírka se hodí pro krátké a střední přihrávky, střely na bránu zblízka a pro přesné zakončení. Nárt je vhodný pro střely z větší vzdálenosti, kdy potřebujete míč poslat razantně a po přímé dráze. Typickou chybou u placírky je kopání špičkou, což způsobí, že míč letí nevyzpytatelně a noha bolí. U nártu bývá problém, že hráč kopne míč prsty, protože nemá propnutý kotník, nebo že se při dopadu neotočí přes patu, což vede ke ztrátě síly.
Prvním krokem je změna systému mentorství. Místo aby každý mladý trenér začínal sám a učil se metodou pokus-omyl, zřiďte v klubu dvojice zkušený–nováček. Zkušený trenér nejen radí, ale také chodí na tréninky a dává zpětnou vazbu. Tím se nováček rychleji naučí, co funguje, a neztratí motivaci po první sezoně. Pozor na častý omyl: mentorování nesmí být formální, bez konkrétních cílů. Domluvte si, na co se zaměříte — třeba na vedení tréninku, komunikaci s rodiči nebo na práci s týmem.
Základem je načasování a výběr místa. Než míč opustí vaši kopačku, musíte vědět, kam poběží spoluhráč a kde je prostor, který chcete napadnout. Ideální je nákop do běhu, kdy útočník nabíhá za obranu soupeře, nebo naopak do prostoru před ním, když si nabíhá pro míč k noze. Nejdůležitější je ale číst pohyb beka nebo křídelního hráče, který se uvolňuje podél postranní čáry. Pokud nákop posíláte jen tak „do placu", bez jasného cíle, téměř vždy ho soupeř přečte dříbyt v paneláku než váš spoluhráč.
If you have any thoughts pertaining to where and how to use podívejte se, you can contact us at our own web-site.
